Archive for the ‘Pietní pochody’ Category

19. května 2012 proběhla v Litvínově tradiční vzpomínka na kamaráda, Miloše Reha. Není třeba představovat a osvětlovat události, které se odehráli okolo Miloše. Důležité však je, zamyslet se nad tím, jestli Miloš Reho a samozřejmě nejen on, nezemřeli zbytečně. K zamyšlení stojí zejména to, za jakou myšlenku bojovali, co tím chtěli dokázat a jestli jejich obětování, mělo či má nějaký význam pro veřejnost a v důležitějším případě, pro nás „nacionalisty“. Když jsem 19. května ráno, postával na mosteckém nádraží a viděl, jak přichází lidé po jednom, po dvou….všiml jsem si, že „NEZÁJEM“ za poslední dva roky vzrostl na katastrofální úroveň! Tváře těch co dorazili a uctili Milošovu památku už dokonale znám. Neboť jsou to pravidelní návštěvníci. Někteří sice méně, jiní více, ale jsou to “ AKTIVNÍ“ lidé.

Všem zúčastněným z celého srdce děkuji za podporu. Velmi si vážím každého, kdo nebere naší akci na lehkou váhu. Vám všem ještě jednou děkuji.

Tento rok, jsme se jako organizátoři snažili vzpomínku na Miloše zpropagovat, co nejvíce to půjde.  Nejen prostřednictvím webových stránek. Ale větším množstvím letáků, transparentů a podobných. S propagací nám pomohli i přátelé z hudební formace Schmeichelstadt. Jak už spousta z vás ví a viděla, kapela vydala videoklip se vzpomínkou na Miloše Reha. Jejich podpory a aktivity si vážíme a také i jim děkujeme.

Naše propagace se dostala i za hranice našeho státu a návštěvu přijeli i přátelé až dalekých slovenských Košic. Dokážu si asi představit, jak jim muselo být, když s hrůzou zjistili, že se táhnou téměř tisíc kilometrů od svého domova, aby viděli ten úpadek, který tu máme. Ten absolutní nezájem k našim myšlenkám a hodnotám. Za takový výsledek si v každém případě můžeme my sami. Tímto jednáním nemůže nikdy nikoho, ale opravdu nikoho povzbudit a ani přesvědčit, že má smysl ještě za něco bojovat. Tak mizernou účastí, takovým laxním přístupem, chorobným přístupem, lhostejným….jsme pohřbili Miloše znova a možná navždy. Jeho oběť tedy byla absolutně zbytečná, když se na něj zapomíná. Nutno však dodat, že ta nízká účast není jen problémem akce REHO. Zasáhlo to všechny akce s nacionálním podtextem.

Zajímalo by mě, v čem ti nacionalisté, co se považují za aktivní a nedorazili i přesto že mohli, v čem jsou nacionalismu v České Republice prospěšní? Když jejich prioritou je pouze nosit značkové věci Thor Steinar, navštěvovat koncerty za hranicemi, tam skákat šipky do zadku populárním osobám, chlastat, posedávat u počítačů, facebooků a následně kritizovat. Jsem přesvědčený, že tohle nacionalistu nacionalistou nedělá. V každém případě to jsou činy.

Proto všem těmto osobám chci vzkázat:

„Vy nejste a nikdy jste nebyli nacionalisté. Jste ostudou celého hnutí. Dějiny psali skuteční bojovníci. Vy ale mezi ně nikdy patřit nebudete!“

Jestli je někdo přesvědčený, že jsem zvolil tvrdá slova, je přesvědčený správně. Dotkne se to samozřejmě pouze těch, co nemají čisté svědomí. A ví, že pochybili. Berte tohle na vědomí.

Stydím se za výsledky aktivismu v poslední době. Stydím se za to, že větší hodnotu má pro mnohé osobní popularismus a ne morální povinnosti. Národovectví u nás silně klesá a obávám se toho, že klesne tak hluboko, až nebude moci ven. Už teď se brodíme v blátě. Výsledkem toho byl 19. Květen 2012.

Spousta těch co zemřeli a jsou našimi ideály, nezemřeli zbytečně. Zanechali nám odkaz, díky kterému tu dnes jsme. A od nás se očekává ho předat dál. To je naše poslání. Měli bychom si tím být vědomi. Držme při sobě a buďme jednotní.  Nehledejme za vším nějaký problém. Zapojme se opět do boje za naši zem tak jako před lety. A vezměme si zpět, co jsme díky svému laxnímu postoji ztratili.

Projev na místě, kde byl Miloš Reho zavražděn:

Projev na místě události

Milí přátelé, vážení spoluobčané!

Vítáme Vás na pietě 10. výročí smrti mladého člověka, Miloše Reha. Zároveň jsme se rozhodli vzpomenout i na ostatní kamarády, kteří tu snámi již dnes nemohou stát.

Právě na tomto místě bylo Milošovi v noci 16. května 1999 zasazeno několik bodných ran, kterými ho vrah cikánského původu poslal na věčnost.

Právě to dalo tomuto místu jeho pietní charakter. Před několika lety se Milošovi kamarádi rozhodli nechat vyrobit a následně umístit na zeď, u které stojíme pamětní desku, na kterou se sami složili a její cena se pohybovala v řádech tisíců korun. To se však nelíbilo několika lidem, pro které zřejmě život takto smýšlejícího mladého člověka nemá cenu. Ti na památní desce našli jakési „nacistické symboly“, runu zrození a smrti. Upozorňuji, že tyto symboly jsou staré více než dva a půl tisíce let, tudíž jejich spojitost s jakoukoliv ideologií vzniklou v osmnáctém či devatenáctém století, je vysloveně směšná. Milošovi kamarádi tedy museli nechat desku odstranit a na místě tragédie zůstala jen prázdná díra. Zároveň bylo zahájeno trestní stíhání a následně soud s lidmi, kteří desku nechali vyhotovit. Je až pozoruhodné, za co může být člověk v této zemi souzen.

Tento rok jsme se rozhodli desku obnovit a nechat vyrobit novou, bez jakýchkoliv symbolů, které by jakýsi „expert“ mohl vyhodnotit jako závadné. I to bylo zřejmě na opováženou a s umístěním desky byly zprvu problémy. Zvítězil však zdravý rozum s rozvahou a před několika dny bylo umožněno zdejší pietní místo zviditelnit a vyplnit prázdnou díru po předchozí desce.

Jen ať se každý zamyslí, co by se dělo, kdyby to bylo naopak, kdyby byl obětí cikán a vrahem mladý nacionalista! Na to je jasná odpověď! Místo, kde nyní stojíme, by bylo vyplněno pomníkem z drahého kamene, okolo něj by se rozprostíral pěkně upravený trávníček a celé by to bylo ohraničené nějakým okrasným železným plůtkem, vyrobeným na zakázku.

Dnes je však situace jiná. Právo vzpomínat na zesnulé jakoby měli jen jedni. Stát přeci nemůže dopustit, aby zde bylo něco, co připomíná rasově motivovanou vraždu, kde pachateli není skupinka na mol opilých skinheadů, nýbrž jeden z tolik státem chráněných a dotovaných lidí. Stejně tak se systém opírá o to, že smrt Miloše Reha je jen záminka, pod kterou se zde každoročně schází stovky nacionalistů. Není to ale pravda, nejraději bychom zde nebyli. Je spousta jiných důvodů, které by mohly posloužit komukoliv jako záminka pro demonstraci, zvláště v této zemi.

I přes všechno, je tomu 10 let, co Miloš umřel a my tu stojíme stále! I po deseti letech pořád stejně zarmouceni a nahněváni na současný státní režim a směšný trest, který uložil vrahovi, cikánovi z Mostu, a to 8 let za ublížení na zdraví a ne za vraždu. Zkrátka, v tomto státě platí dvojí metr – všichni jsme si rovni, ale někteří rovnější..

I když nemáme podporu amorálního systému a jeho poskoků, nevadí to. Nestojíme o ni! A můžou si brečet a stavět pomníky kdejakému bojovníkovi za toleranci. Jak taková tolerance podle nich vypadá? Jestli tak, že přehlíží a tolerují rasově motivované vraždy vůči bílým lidem, jako byla právě tato, tak s klidem a rozvahou říkám Děkuji, nechci.

Projev na náměstí Míru:

Vážení zúčastnění, přátelé, kamarádi a kamarádky.

Chci vám poděkovat za vaší dlouholetou podporu naší akce, kdy vzpomínáme na mladého Miloše Reha. Zároveň bych chtěl vysvětlit, proč jsme se sešli 6. června a ne 16. května jak tomu bývá zvykem.

Za všechno může litvínovská radnice, která díky své neschopnosti řešit problémy s takovými nepřizpůsobivými, jako je například ten cikánský vrah, který vzal život Milošovi, se spřáhla se židovskou liberální unií, která pak následně zabrala všechny ulice města Litvínov až na Zámecký park. Tím eliminovala veškerá shromažďovací práva všech občanů Litvínova po dobu půl roku až do 30. května. Jedna naše kamarádka se proto rozhodla, že pro jistotu zabere také na dobu půl roku i zbývající Zámecký park pro konání svobodných pronárodních aktivit. I přes to, že jsme mohli akci přesunout tam, rozhodli jsme se pro alternativu oddálení akce o několik dní. To proto, abychom dodrželi tradici pochodu městem.

Co se týče Zámeckého parku, kde každý rok probíhají Valdštejnské slavnosti 1. května, tak si město drze dovolilo i přes zabrání prostoru do 30. května naší kamarádkou, vstoupit na ono místo a pořádat tak bez jejího svolení své vlastní veřejné shromáždění. Toto jednání místního městského úřadu zcela jednoznačně porušuje zákon. Mohli jsme udělat totéž a vyjít 16. května do ulic Litvínova. V našem případě, bychom ale byli tvrdě postiženi a bylo by znemožněno pokračování naší vzpomínky na našeho zavražděného kamaráda do dalších let. Vhledem k tomu, že nejsme mafiáni ani zkorumpování úředníci, bylo konání naší akce přeloženo na dnešní den.

Ale zpět k Milošovi. Miloš Reho se stal před 10 lety obětí cikánského teroru. Jeho světlo vyhaslo týden před devatenáctými narozeninami. V té době nás zasáhla veliká bolest, kterou cítíme dodnes. Život mladého člověka byl zmařen a sny se rozpadly v prach. Rok co rok se tu proto scházíme v hojných počtech a připomínáme si tuto událost. Za ta léta jsme se setkali s různými pošpiněními a zneuctíváním jak pochodu, tak i našeho kamaráda.

Jeden rok to byli ti nepřizpůsobiví. Další rok pak ti, co vraždu ospravedlňují. Anarchistická špína, která se otevřeně hlásí a také uskutečňuje násilí na jiné skupině obyvatel, která nevyznává stejně zvrácené hodnoty jako oni. A to zcela beztrestně. Ještě k tomu je podporována různými spolky, jako např. zrovna židovská liberální unie. A to jen proto, aby zabránili takzvaným neonacistům v pochodu k uctění památky rasově motivované vraždy. Minulý rok nám v tom chtělo zabránit město. Opět neúspěšně.

Přes všechny tyto nešvary jsme setrvali v naší činnosti a i nadále setrváme. Vzpomínkový pochod za Miloše Reha se stal tradicí, která v Čechách nemá obdoby, a pevně věřím, že jsme svojí aktivitou otevřeli oči mnoha lidem.

Během těch deseti smutných let se toho ve městě Litvínov mnohé odehrálo. Otevřená multikultura nám dává jasné znamení, že je hrozbou pro nás Čechy. Do našeho města proto zavítali nacionalisté. 18. října a 17. listopadu loňského roku, jako jediní vyslyšeli prosby místních občanů, kteří se stávali terči útoků cikánů. Naštěstí nepřišel nikdo o život jako Miloš.

Mezi již zmiňovanými událostmi v Litvínově se v Rakovníku další cikán pokusil zabít našeho spolubojovníka za práva slušných lidí Jana Strička. Což se mu také povedlo. Čest jeho památce.

Boje se systémovým nebezpečím se poté rozšířili i do dalších měst, jako je Přerov, Krupka, Chomutov a další, kde žije z peněz řádně pracujících lidí početná cikánská komunita. Několikrát se i cikáni netajili otevřenou zášti vůči nám Čechům a napadali mladé lidi. Stalo se tak například poblíž Karlových Varů, Děčíně, Trutnově a na mnoha dalších místech. Všechny činy cikánských teroristů jsou ale zamlžovány a zamlčovány médii a chráněny ministerstvem pro lidská práva a menšiny. Systém pak v zápětí zneužívá činu, který se stal ve Vítkově na Opavsku, kde neznámé osoby vhodili zápalnou láhev do bytu jedné takové rodiny a formuluje ho jako terorismus v Čechách ze strany Čechů. Ale už nikoho nezajímá, že Češi tu umírají…

Cikáni se prakticky každý den poznamenávají na minimálně jednom Čechovi. Uvědomuje si někdo, že se ve vlastní zemi stáváme pomalu a jistě menšinou? A že se nás nikdo neptá, jaká práva máme my? A že ti nahoře jsou naši sluhové a ne páni? Pokud se postavíme na odpor, což je naše právo, jsme nazýváni rasisty, extremisty, nacisty a podobně.

Ale ujišťuji vás, pánové reportéři a pánové tzv. zákonodárci. Proto, abychom poznali zlo, nemusíme být rasisty, antisemity, či vašimi často vyslovovanými výrazy, neonacisty. Stačí zdravý rozum. A pokud chcete dělat chytré, nazývejte věci pravými jmény. Nejsme extremisté, nejsme neonacisté, ale nacionalisté. A je mi upřímně líto, že vaše inteligence toto nechápe. Naše aktivity rostou a lidé si pomalu ale jistě začínají uvědomovat svoji úlohu v této zemi. Systém se ze strachu, že přijde o svou moc, snaží všemožnými způsoby zahnat pronárodní aktivisty do kouta. Ale žádný z jeho kroků nás nezlomí. Všechny pokusy o potlačení našich myšlenek a názorů, jsou pro nás další výzvou, bojovat lépe a intenzivněji.

Možná, že před 10 lety byla výzvou Milošova smrt. Nyní se podívejme, jak daleko vše zašlo. Kolik z nás ještě musí zaplatit životem, aby národ konečně dostal rozum? Kolik utrpení musíme snášet, než nám dojde, že si nejsme cizí, ale stejné krve. Vzpomeňme na své padlé. Vydejme se na pochod městem a dejme vzor lidem, kteří se na nás z povzdálí dívají. Zároveň tak ukažme těm pánům nahoře, že jejich kolosální vláda se viklá, pomalu se hroutí, a jejich nechutné praktiky a zastrašování občanů, jsou tomu důkazem. Přeci i krysa útočí, když cítí, že je konec. Věřím, že brzy přijde den, kdy jména našich padlých budou očištěna a zrádci vlasti potrestáni.

Od ranních hodin se na Mosteckém nádraží scházeli lidé, kteří přišli podpořit pochod za mrtvé kamarády spojený s 10. výročím úmrtí Miloše Reha. Okolo 14. hodiny se již počet přítomných pohyboval okolo 200 lidí, kteří nastoupili do autobusů, které byly předem otganizátory připraveny. Ty odvezly přítomné na Mostecký hřbitov, kde se nachází místo Milošova posledního odpočinku. Poté, co jsou zde položeny svíce a věnce, je držena minuta ticha.

Reho09hrbitov

Odtud se celý dav přesouvá do Litvínova na nádraží. Zde již čekají další místní lidé, kteří se chtějí zůčastnit smutečního průvodu. Díky dešti a pochmurnému počasí, což však zadávalo smuteční charakter akce, jsou většinou schovaní pod stříškami domů.

Pomalu se druhá hodina přeměňuje ve třetí a s ní přichází ohlášená doba pietního průvodu. Přibližně 200 lidí se řadí na litvínovském nádraží do čtyřstupů. Během chvíle se vcelku z bezvýznamného davu stává zcela semknutý pochod s rozvinutými vlajkami, transparenty a štíty. Dává se do pohybu a míří směrem k místu, kde se celá tragédie stala. Na tomto místě místě byl Miloš Reho zavražděn agresivním cikánem. Okolo místa se tvoří obrovský hlouček, jsou položeny svíce, květiny a věnec.

Místo smrti Miloše Reha

Zazní zde taktéž projev týkající se Milošovi smrti a zároveň poukazující na novou památní desku, která byla při příležitosti 10. výročí Milošovi smrti na místo činu umístěna. Taktéž je upozorněno, že předešlá deska musela být odstraněna a člověk, který ji nechal vyhotovit, byl za ni odsouzen. A to jen kvůli tomu, že na ní jakýsi „expert na extremismus“ na ní našel závadné symboly staré přes 2 500 let.

Stará pamětní deska Nová pamětní deska

Dále se průvod pomalým krokem přemisťuje na Mírové náměstí, kde zaznívají další projevy. První, obsáhlejší, se zabývá důvodem, proč nebylo umožněno konání akce v tradiční datum 16.5., cože je den, v který nás Miloš opustil. Řečník zdůrazňuje, že na vině je Litvínovská radnice spolu s Židovskou liberální unií, která ulice města zabrala dopředu s úmyslem znemožnit zde jakékoliv shromáždění občanů města (cikáni se zde však spolu s Židy 3.5. při řetězových demonstracích proti „rasismu“ sešli). Zároveň je tímto upozorněno na dvojí metr, který v této zemi vládne, čemuž napovídá i trest, který dostal Milošův Vrah, Pavel Gore z Mostu, a to 8 let za ublížení na zdraví s následkem smrti, nikoliv za vraždu s rasovým podtextem, jak by tomu bylo, kdyby okolnosti byly naopak. Následně promlouvá další řečník zabývající se tematikou celkových obětí cikánského teroru a poukazuje na to, že na Milošově místě mohl stát kdokoliv, načež reaguje i dav zůčastněných hlasitým „ano“ při otázce, zda by byli ochotni podstoupit stejnou oběť.

1. Projev2. Projev

Poté se pochod přesouvá po předchozích letech po neobvyklé, ale za to delší trase zpátky na litvínovské nádraží. Zde je akce oficiálně ukončena.

Závěrem děkujeme všem zůčastněným, kteří přijeli akci podpořit i přes nepřízeň počasí a přehnané policejní manévry, které akci doprovázeli. Na shledanou příští rok!