Archive for the ‘Video’ Category

Projev na místě, kde byl Miloš Reho zavražděn:

Projev na místě události

Milí přátelé, vážení spoluobčané!

Vítáme Vás na pietě 10. výročí smrti mladého člověka, Miloše Reha. Zároveň jsme se rozhodli vzpomenout i na ostatní kamarády, kteří tu snámi již dnes nemohou stát.

Právě na tomto místě bylo Milošovi v noci 16. května 1999 zasazeno několik bodných ran, kterými ho vrah cikánského původu poslal na věčnost.

Právě to dalo tomuto místu jeho pietní charakter. Před několika lety se Milošovi kamarádi rozhodli nechat vyrobit a následně umístit na zeď, u které stojíme pamětní desku, na kterou se sami složili a její cena se pohybovala v řádech tisíců korun. To se však nelíbilo několika lidem, pro které zřejmě život takto smýšlejícího mladého člověka nemá cenu. Ti na památní desce našli jakési „nacistické symboly“, runu zrození a smrti. Upozorňuji, že tyto symboly jsou staré více než dva a půl tisíce let, tudíž jejich spojitost s jakoukoliv ideologií vzniklou v osmnáctém či devatenáctém století, je vysloveně směšná. Milošovi kamarádi tedy museli nechat desku odstranit a na místě tragédie zůstala jen prázdná díra. Zároveň bylo zahájeno trestní stíhání a následně soud s lidmi, kteří desku nechali vyhotovit. Je až pozoruhodné, za co může být člověk v této zemi souzen.

Tento rok jsme se rozhodli desku obnovit a nechat vyrobit novou, bez jakýchkoliv symbolů, které by jakýsi „expert“ mohl vyhodnotit jako závadné. I to bylo zřejmě na opováženou a s umístěním desky byly zprvu problémy. Zvítězil však zdravý rozum s rozvahou a před několika dny bylo umožněno zdejší pietní místo zviditelnit a vyplnit prázdnou díru po předchozí desce.

Jen ať se každý zamyslí, co by se dělo, kdyby to bylo naopak, kdyby byl obětí cikán a vrahem mladý nacionalista! Na to je jasná odpověď! Místo, kde nyní stojíme, by bylo vyplněno pomníkem z drahého kamene, okolo něj by se rozprostíral pěkně upravený trávníček a celé by to bylo ohraničené nějakým okrasným železným plůtkem, vyrobeným na zakázku.

Dnes je však situace jiná. Právo vzpomínat na zesnulé jakoby měli jen jedni. Stát přeci nemůže dopustit, aby zde bylo něco, co připomíná rasově motivovanou vraždu, kde pachateli není skupinka na mol opilých skinheadů, nýbrž jeden z tolik státem chráněných a dotovaných lidí. Stejně tak se systém opírá o to, že smrt Miloše Reha je jen záminka, pod kterou se zde každoročně schází stovky nacionalistů. Není to ale pravda, nejraději bychom zde nebyli. Je spousta jiných důvodů, které by mohly posloužit komukoliv jako záminka pro demonstraci, zvláště v této zemi.

I přes všechno, je tomu 10 let, co Miloš umřel a my tu stojíme stále! I po deseti letech pořád stejně zarmouceni a nahněváni na současný státní režim a směšný trest, který uložil vrahovi, cikánovi z Mostu, a to 8 let za ublížení na zdraví a ne za vraždu. Zkrátka, v tomto státě platí dvojí metr – všichni jsme si rovni, ale někteří rovnější..

I když nemáme podporu amorálního systému a jeho poskoků, nevadí to. Nestojíme o ni! A můžou si brečet a stavět pomníky kdejakému bojovníkovi za toleranci. Jak taková tolerance podle nich vypadá? Jestli tak, že přehlíží a tolerují rasově motivované vraždy vůči bílým lidem, jako byla právě tato, tak s klidem a rozvahou říkám Děkuji, nechci.

Projev na náměstí Míru:

Vážení zúčastnění, přátelé, kamarádi a kamarádky.

Chci vám poděkovat za vaší dlouholetou podporu naší akce, kdy vzpomínáme na mladého Miloše Reha. Zároveň bych chtěl vysvětlit, proč jsme se sešli 6. června a ne 16. května jak tomu bývá zvykem.

Za všechno může litvínovská radnice, která díky své neschopnosti řešit problémy s takovými nepřizpůsobivými, jako je například ten cikánský vrah, který vzal život Milošovi, se spřáhla se židovskou liberální unií, která pak následně zabrala všechny ulice města Litvínov až na Zámecký park. Tím eliminovala veškerá shromažďovací práva všech občanů Litvínova po dobu půl roku až do 30. května. Jedna naše kamarádka se proto rozhodla, že pro jistotu zabere také na dobu půl roku i zbývající Zámecký park pro konání svobodných pronárodních aktivit. I přes to, že jsme mohli akci přesunout tam, rozhodli jsme se pro alternativu oddálení akce o několik dní. To proto, abychom dodrželi tradici pochodu městem.

Co se týče Zámeckého parku, kde každý rok probíhají Valdštejnské slavnosti 1. května, tak si město drze dovolilo i přes zabrání prostoru do 30. května naší kamarádkou, vstoupit na ono místo a pořádat tak bez jejího svolení své vlastní veřejné shromáždění. Toto jednání místního městského úřadu zcela jednoznačně porušuje zákon. Mohli jsme udělat totéž a vyjít 16. května do ulic Litvínova. V našem případě, bychom ale byli tvrdě postiženi a bylo by znemožněno pokračování naší vzpomínky na našeho zavražděného kamaráda do dalších let. Vhledem k tomu, že nejsme mafiáni ani zkorumpování úředníci, bylo konání naší akce přeloženo na dnešní den.

Ale zpět k Milošovi. Miloš Reho se stal před 10 lety obětí cikánského teroru. Jeho světlo vyhaslo týden před devatenáctými narozeninami. V té době nás zasáhla veliká bolest, kterou cítíme dodnes. Život mladého člověka byl zmařen a sny se rozpadly v prach. Rok co rok se tu proto scházíme v hojných počtech a připomínáme si tuto událost. Za ta léta jsme se setkali s různými pošpiněními a zneuctíváním jak pochodu, tak i našeho kamaráda.

Jeden rok to byli ti nepřizpůsobiví. Další rok pak ti, co vraždu ospravedlňují. Anarchistická špína, která se otevřeně hlásí a také uskutečňuje násilí na jiné skupině obyvatel, která nevyznává stejně zvrácené hodnoty jako oni. A to zcela beztrestně. Ještě k tomu je podporována různými spolky, jako např. zrovna židovská liberální unie. A to jen proto, aby zabránili takzvaným neonacistům v pochodu k uctění památky rasově motivované vraždy. Minulý rok nám v tom chtělo zabránit město. Opět neúspěšně.

Přes všechny tyto nešvary jsme setrvali v naší činnosti a i nadále setrváme. Vzpomínkový pochod za Miloše Reha se stal tradicí, která v Čechách nemá obdoby, a pevně věřím, že jsme svojí aktivitou otevřeli oči mnoha lidem.

Během těch deseti smutných let se toho ve městě Litvínov mnohé odehrálo. Otevřená multikultura nám dává jasné znamení, že je hrozbou pro nás Čechy. Do našeho města proto zavítali nacionalisté. 18. října a 17. listopadu loňského roku, jako jediní vyslyšeli prosby místních občanů, kteří se stávali terči útoků cikánů. Naštěstí nepřišel nikdo o život jako Miloš.

Mezi již zmiňovanými událostmi v Litvínově se v Rakovníku další cikán pokusil zabít našeho spolubojovníka za práva slušných lidí Jana Strička. Což se mu také povedlo. Čest jeho památce.

Boje se systémovým nebezpečím se poté rozšířili i do dalších měst, jako je Přerov, Krupka, Chomutov a další, kde žije z peněz řádně pracujících lidí početná cikánská komunita. Několikrát se i cikáni netajili otevřenou zášti vůči nám Čechům a napadali mladé lidi. Stalo se tak například poblíž Karlových Varů, Děčíně, Trutnově a na mnoha dalších místech. Všechny činy cikánských teroristů jsou ale zamlžovány a zamlčovány médii a chráněny ministerstvem pro lidská práva a menšiny. Systém pak v zápětí zneužívá činu, který se stal ve Vítkově na Opavsku, kde neznámé osoby vhodili zápalnou láhev do bytu jedné takové rodiny a formuluje ho jako terorismus v Čechách ze strany Čechů. Ale už nikoho nezajímá, že Češi tu umírají…

Cikáni se prakticky každý den poznamenávají na minimálně jednom Čechovi. Uvědomuje si někdo, že se ve vlastní zemi stáváme pomalu a jistě menšinou? A že se nás nikdo neptá, jaká práva máme my? A že ti nahoře jsou naši sluhové a ne páni? Pokud se postavíme na odpor, což je naše právo, jsme nazýváni rasisty, extremisty, nacisty a podobně.

Ale ujišťuji vás, pánové reportéři a pánové tzv. zákonodárci. Proto, abychom poznali zlo, nemusíme být rasisty, antisemity, či vašimi často vyslovovanými výrazy, neonacisty. Stačí zdravý rozum. A pokud chcete dělat chytré, nazývejte věci pravými jmény. Nejsme extremisté, nejsme neonacisté, ale nacionalisté. A je mi upřímně líto, že vaše inteligence toto nechápe. Naše aktivity rostou a lidé si pomalu ale jistě začínají uvědomovat svoji úlohu v této zemi. Systém se ze strachu, že přijde o svou moc, snaží všemožnými způsoby zahnat pronárodní aktivisty do kouta. Ale žádný z jeho kroků nás nezlomí. Všechny pokusy o potlačení našich myšlenek a názorů, jsou pro nás další výzvou, bojovat lépe a intenzivněji.

Možná, že před 10 lety byla výzvou Milošova smrt. Nyní se podívejme, jak daleko vše zašlo. Kolik z nás ještě musí zaplatit životem, aby národ konečně dostal rozum? Kolik utrpení musíme snášet, než nám dojde, že si nejsme cizí, ale stejné krve. Vzpomeňme na své padlé. Vydejme se na pochod městem a dejme vzor lidem, kteří se na nás z povzdálí dívají. Zároveň tak ukažme těm pánům nahoře, že jejich kolosální vláda se viklá, pomalu se hroutí, a jejich nechutné praktiky a zastrašování občanů, jsou tomu důkazem. Přeci i krysa útočí, když cítí, že je konec. Věřím, že brzy přijde den, kdy jména našich padlých budou očištěna a zrádci vlasti potrestáni.