Děkujeme všem, kteří s námi vzpomínali v letech

1999 – 2014

 na našeho kamaráda, bratra a syna Miloše Reha.

Děkujeme všem, kteří přispívali a svou aktivitou se podíleli na vzpomínkovém aktu věnovanému Miloši

 „REHO“

Dlouhých 15. let jsme vzpomínali na ohavnou vraždu jednoho z nás a připomínali jsme městu, ve kterém Miloš žil a byl také zavražděn, jeho památku. Věříme, že naše počínání nebylo zbytečné a že jsme svou aktivitou dali mnoha lidem naději, že života svých blízkých, je třeba si vážit. Nezavírat oči před kriminalitou páchané zločinci nečeského a neevropského původu na nás.

I přesto jsme se rozhodli, že příběh Milošova odkazu, který jsme se snažili prodloužit, končí. Nejsme schopni nadále vézt vzpomínku, neboť Síla jeho věrných nekontrolovatelně klesá.

Nezapomínejte!

 A pokud můžete, přijďte sami za sebe každý rok 16. května do Litvínova na místo úmrtí Miloše Reha, zapálit svíčku jako projev soustrasti nad zemřelým.

Další vzpomínkový pochod

„REHO 2015“  

se konat nebude.

Tento web, věnovaný Milošovo památce, zůstane prozatím v režimu údržby.

Případné dotazy pište na náš e-mail: milosreho@gmail.com

Reklamy

Stejně tak jako každý rok, tak i letos v severočeském Litvínově proběhla v řadě již 15. Vzpomínková akce REHO. Pochod, který vznikl v roce 1999, kdy 16.5 ve večerních hodinách byl cikánem zavražděn tehdy ještě 18-letý mladík Miloš Reho, se stal v České Republice téměř ojedinělou akcí a v Litvínově už  tradicí. Na vzpomínku za brutálně ubodaného Miloše se proto každý rok konala poklidná pieta, na kterou se sjížděli nacionalisté z celé republiky. Letošní rok však sebou přinesl malé změny. Akt s názvem REHO,byl díky vysoce stoupající kriminalitě přistěhovaleckých živlů, věnován nejen zavražděným kamarádům, ale také všem obětem multikulturního soužití s přistěhovalci. Sraz účastníků byl naplánován na litvínovském autobusovém nádraží od 10:00 do 12:45. První aktivisté se začínali pomalu scházet až kolem 11. Hodiny. Pomalu přicházející lidé se chodívali skrýt před deštěm do místní restaurace Jáva, před kterou onoho osudného dne roku 1999 Miloš Reho zemřel. Když už se blížil konec časového vymezení ke srazu, konečně vysvitlo slunce a aktivisté pomalu vycházeli ven a začali se formovat k pochodu. Organizátoři mezi tím rozdali černé smuteční vlajky. Do pochodu letos také přibyla spousta červeno-býlích vlajek s Českým lvem a slovenských národních vlajek.  Vpředu průvodu, již tradičně, zaujal místo smuteční věnec s trikolórou.  Průvod se dal do pohybu a přichází k pamětní desce Miloše. Zde na místě brutálního činu, byly položeny smuteční dary a věnována minuta ticha.

976402_453673248056966_1777420810_o

Poté se průvod za povelu organizátorů vydal na Náměstí Míru. Jakmile dorazili na místo, aktivisté se rozestoupili a dali prostor organizátorům. Ti následně vyzvali řečníky, aby přednesli své projevy. Jako první vystoupila česká aktivistka. V první řadě přivítala účastníky na 14. Výročí od doby zavraždění a následně vylíčila svou nespokojenost s vládním režimem a jeho přístupem k řešení problému s nepřizpůsobivými přistěhovalci: …“ Kočovný duch nedotknutelných se projevuje stále více a více a útoků na naše občany, jenž jsou vládou nuceni tvrdě, za malé mzdy pracovat, aby měl liberální režim co přivandrovalců do úst dát, přibývá, stejně tak i těch, jejich následky jsou smrtelné. Na vlastní občany však nebere žádný ohled…“ Dále pak ve svém projevu ostře vystoupila proti lhostejnosti našich lidí, jež v posledních letech stále více a více nejeví zájem problémům s přistěhovalci čelit. Vyzvala tak všechny aktivisty o udržení našeho kormidla a nabrání na síle:…“ Proto ukažme ostatním, že ještě není pozdě! Ještě je stále čas vše zachránit. Změna přijde jako vítr. Tak mu ukažme směr…“

977083_453673284723629_1795438872_o 

  967299_453673278056963_1354566537_o

Jako druhý řečník vystoupil aktivista ze Spolkové Republiky Německo, který letos spolu s dalšími nacionalisty dorazil do Litvínova, aby podpořil pietu. Poděkoval organizátorům za pozvání a vyjádřil svou hrdost českým nacionalistům, kteří každoročně udržují vzpomínku:…“ V první řadě vám chci poděkovat za pozvání na dnešní smuteční a protestní pochod na památku našeho spolubojovníka Miloše Reha. Jsem hrdý na to, že zde mohu mluvit a vidět, jak čeští kamarádi hrdě udržují vzpomínku na svého zavražděného kamaráda…“ Ve svém projevu německý nacionalista také mluvil o vraždě mladíka Kevina Pluma z roku 2008 a poté v aktuálním případě 25-letého Daniela z Kirchwaye, který byl brutálně zavražděn ve Spolkové Republice Německo Turky na začátku března roku 2013. „Můžeme oprávněně říci, že jsme se my, nacionalisté stali štvanou zvěří ve vlastní zemi!“ Zaznělo z projevu německého aktivisty v Litvínově. V závěru svého projevu vyzval všechny nacionalisty, aby nepřehlíželi násilí páchané na Evropanech a aby zveřejňovali jakékoliv události a informace o napadení bílých lidí. Jako třetí řečník vystoupil kamarád ze Slovenska, který dorazil z přáteli až z dalekých Košic.Vylíčil posluchačům vraždu Miloše Reha a s podivením připomněl, jak je možné, že vrah byl odsouzen za ublížení na zdraví s následkem smrti a ne za vraždu: …“Je to normálne aby sa takýto ohavný čin dal nazvať ublížením na zdraví? Nebol bodnutý, ale dobodaný, čo svedčí že jeho vrah mal úmysel ukončiť jeho život, nie mu len ublížiť“. V projevu také připomněl hrůznou událost, která se stala v Bratislavě 30. Srpna 2010, kdy 48-letý Ľubomír Harman se samopalem zastřelil 8 cikánů a dalších 15 zranil a poté spáchal sebevraždu. Takhle to dopadá, když člověku dochází trpělivost. Pak hordy přistěhovaleckých násilníků a vrahů podporované liberálním režimem jsou trestáni prostým člověkem, který vzal spravedlnost do vlastních rukou. Na závěr svého projevu vyjádřil obdiv za naši vytrvalost a za pochod, jako vzpomínkové gesto věnované zavražděnému. Na konci všech projevů za zvuku potlesků řečníkům z různých koutů Evropy, se aktivisté opět zformovali do průvodu a v tichosti se vydali na smuteční průvod městem Litvínov. Po trase dlouhé přibližně 3 km, se průvod dostává zpět na autobusové nádraží, kde pořadatelé akci oficiálně ukončují. Akci hodnotíme velmi pozitivně. Neboť letošní ročník piety REHO 2013, se nesl v mezinárodním duchu a poukazuje na schopnost našich aktivních kamarádů spojit se v boji proti multikultuře i se zahraničními kamarády.

Děkujeme všem kamarádům, kamarádkám a přátelům, kteří podpořili svou účastí.

Děkujeme nejen přátelům z Čech, ale také i přátelům ze Slovenska a Německa. Díky Vám věrným žije odkaz našich bratrů dál. Svou vytrvalost udržujte s námi i do dalších let!

Děkujeme!

966775_453673274723630_1137784489_o

966393_453673261390298_297087209_o

REHO 2013

Freunden, Kameraden und Kameradinen! 


Wir danken euch für eure Teilnahme am Gedenkmarsch REHO 2013
Wir danken nicht nur den Kameraden aus Tschechien, sondern auch den
Kameraden aus Slowakei und Deutschland, dei zu uns aus grosse Weite
gekommen sind.
Dank euch Treuen lebt die Botschaft unseren Brüder weiter.
Behaltet eure Ausdauer mit uns in nächsten jahren !
Wir danken euch !

Priatelia, Kamaráti a kamarátky!

Ďakujeme Vám za účasť na spomienkovom pochode REHO 2013.  Ďakujeme nielen priateľom z Čiech, ale tiež aj priateľom zo Slovenska a Nemecka, ktorí prišli z veľkých diaľok.  Vďaka Vám verným žije odkaz našich bratov ďalej.  Svoju vytrvalosť udržujte s nami aj do ďalších rokov!

Ďakujeme!

19. května 2012 proběhla v Litvínově tradiční vzpomínka na kamaráda, Miloše Reha. Není třeba představovat a osvětlovat události, které se odehráli okolo Miloše. Důležité však je, zamyslet se nad tím, jestli Miloš Reho a samozřejmě nejen on, nezemřeli zbytečně. K zamyšlení stojí zejména to, za jakou myšlenku bojovali, co tím chtěli dokázat a jestli jejich obětování, mělo či má nějaký význam pro veřejnost a v důležitějším případě, pro nás „nacionalisty“. Když jsem 19. května ráno, postával na mosteckém nádraží a viděl, jak přichází lidé po jednom, po dvou….všiml jsem si, že „NEZÁJEM“ za poslední dva roky vzrostl na katastrofální úroveň! Tváře těch co dorazili a uctili Milošovu památku už dokonale znám. Neboť jsou to pravidelní návštěvníci. Někteří sice méně, jiní více, ale jsou to “ AKTIVNÍ“ lidé.

Všem zúčastněným z celého srdce děkuji za podporu. Velmi si vážím každého, kdo nebere naší akci na lehkou váhu. Vám všem ještě jednou děkuji.

Tento rok, jsme se jako organizátoři snažili vzpomínku na Miloše zpropagovat, co nejvíce to půjde.  Nejen prostřednictvím webových stránek. Ale větším množstvím letáků, transparentů a podobných. S propagací nám pomohli i přátelé z hudební formace Schmeichelstadt. Jak už spousta z vás ví a viděla, kapela vydala videoklip se vzpomínkou na Miloše Reha. Jejich podpory a aktivity si vážíme a také i jim děkujeme.

Naše propagace se dostala i za hranice našeho státu a návštěvu přijeli i přátelé až dalekých slovenských Košic. Dokážu si asi představit, jak jim muselo být, když s hrůzou zjistili, že se táhnou téměř tisíc kilometrů od svého domova, aby viděli ten úpadek, který tu máme. Ten absolutní nezájem k našim myšlenkám a hodnotám. Za takový výsledek si v každém případě můžeme my sami. Tímto jednáním nemůže nikdy nikoho, ale opravdu nikoho povzbudit a ani přesvědčit, že má smysl ještě za něco bojovat. Tak mizernou účastí, takovým laxním přístupem, chorobným přístupem, lhostejným….jsme pohřbili Miloše znova a možná navždy. Jeho oběť tedy byla absolutně zbytečná, když se na něj zapomíná. Nutno však dodat, že ta nízká účast není jen problémem akce REHO. Zasáhlo to všechny akce s nacionálním podtextem.

Zajímalo by mě, v čem ti nacionalisté, co se považují za aktivní a nedorazili i přesto že mohli, v čem jsou nacionalismu v České Republice prospěšní? Když jejich prioritou je pouze nosit značkové věci Thor Steinar, navštěvovat koncerty za hranicemi, tam skákat šipky do zadku populárním osobám, chlastat, posedávat u počítačů, facebooků a následně kritizovat. Jsem přesvědčený, že tohle nacionalistu nacionalistou nedělá. V každém případě to jsou činy.

Proto všem těmto osobám chci vzkázat:

„Vy nejste a nikdy jste nebyli nacionalisté. Jste ostudou celého hnutí. Dějiny psali skuteční bojovníci. Vy ale mezi ně nikdy patřit nebudete!“

Jestli je někdo přesvědčený, že jsem zvolil tvrdá slova, je přesvědčený správně. Dotkne se to samozřejmě pouze těch, co nemají čisté svědomí. A ví, že pochybili. Berte tohle na vědomí.

Stydím se za výsledky aktivismu v poslední době. Stydím se za to, že větší hodnotu má pro mnohé osobní popularismus a ne morální povinnosti. Národovectví u nás silně klesá a obávám se toho, že klesne tak hluboko, až nebude moci ven. Už teď se brodíme v blátě. Výsledkem toho byl 19. Květen 2012.

Spousta těch co zemřeli a jsou našimi ideály, nezemřeli zbytečně. Zanechali nám odkaz, díky kterému tu dnes jsme. A od nás se očekává ho předat dál. To je naše poslání. Měli bychom si tím být vědomi. Držme při sobě a buďme jednotní.  Nehledejme za vším nějaký problém. Zapojme se opět do boje za naši zem tak jako před lety. A vezměme si zpět, co jsme díky svému laxnímu postoji ztratili.

Projev na místě, kde byl Miloš Reho zavražděn:

Projev na místě události

Milí přátelé, vážení spoluobčané!

Vítáme Vás na pietě 10. výročí smrti mladého člověka, Miloše Reha. Zároveň jsme se rozhodli vzpomenout i na ostatní kamarády, kteří tu snámi již dnes nemohou stát.

Právě na tomto místě bylo Milošovi v noci 16. května 1999 zasazeno několik bodných ran, kterými ho vrah cikánského původu poslal na věčnost.

Právě to dalo tomuto místu jeho pietní charakter. Před několika lety se Milošovi kamarádi rozhodli nechat vyrobit a následně umístit na zeď, u které stojíme pamětní desku, na kterou se sami složili a její cena se pohybovala v řádech tisíců korun. To se však nelíbilo několika lidem, pro které zřejmě život takto smýšlejícího mladého člověka nemá cenu. Ti na památní desce našli jakési „nacistické symboly“, runu zrození a smrti. Upozorňuji, že tyto symboly jsou staré více než dva a půl tisíce let, tudíž jejich spojitost s jakoukoliv ideologií vzniklou v osmnáctém či devatenáctém století, je vysloveně směšná. Milošovi kamarádi tedy museli nechat desku odstranit a na místě tragédie zůstala jen prázdná díra. Zároveň bylo zahájeno trestní stíhání a následně soud s lidmi, kteří desku nechali vyhotovit. Je až pozoruhodné, za co může být člověk v této zemi souzen.

Tento rok jsme se rozhodli desku obnovit a nechat vyrobit novou, bez jakýchkoliv symbolů, které by jakýsi „expert“ mohl vyhodnotit jako závadné. I to bylo zřejmě na opováženou a s umístěním desky byly zprvu problémy. Zvítězil však zdravý rozum s rozvahou a před několika dny bylo umožněno zdejší pietní místo zviditelnit a vyplnit prázdnou díru po předchozí desce.

Jen ať se každý zamyslí, co by se dělo, kdyby to bylo naopak, kdyby byl obětí cikán a vrahem mladý nacionalista! Na to je jasná odpověď! Místo, kde nyní stojíme, by bylo vyplněno pomníkem z drahého kamene, okolo něj by se rozprostíral pěkně upravený trávníček a celé by to bylo ohraničené nějakým okrasným železným plůtkem, vyrobeným na zakázku.

Dnes je však situace jiná. Právo vzpomínat na zesnulé jakoby měli jen jedni. Stát přeci nemůže dopustit, aby zde bylo něco, co připomíná rasově motivovanou vraždu, kde pachateli není skupinka na mol opilých skinheadů, nýbrž jeden z tolik státem chráněných a dotovaných lidí. Stejně tak se systém opírá o to, že smrt Miloše Reha je jen záminka, pod kterou se zde každoročně schází stovky nacionalistů. Není to ale pravda, nejraději bychom zde nebyli. Je spousta jiných důvodů, které by mohly posloužit komukoliv jako záminka pro demonstraci, zvláště v této zemi.

I přes všechno, je tomu 10 let, co Miloš umřel a my tu stojíme stále! I po deseti letech pořád stejně zarmouceni a nahněváni na současný státní režim a směšný trest, který uložil vrahovi, cikánovi z Mostu, a to 8 let za ublížení na zdraví a ne za vraždu. Zkrátka, v tomto státě platí dvojí metr – všichni jsme si rovni, ale někteří rovnější..

I když nemáme podporu amorálního systému a jeho poskoků, nevadí to. Nestojíme o ni! A můžou si brečet a stavět pomníky kdejakému bojovníkovi za toleranci. Jak taková tolerance podle nich vypadá? Jestli tak, že přehlíží a tolerují rasově motivované vraždy vůči bílým lidem, jako byla právě tato, tak s klidem a rozvahou říkám Děkuji, nechci.

Projev na náměstí Míru:

Vážení zúčastnění, přátelé, kamarádi a kamarádky.

Chci vám poděkovat za vaší dlouholetou podporu naší akce, kdy vzpomínáme na mladého Miloše Reha. Zároveň bych chtěl vysvětlit, proč jsme se sešli 6. června a ne 16. května jak tomu bývá zvykem.

Za všechno může litvínovská radnice, která díky své neschopnosti řešit problémy s takovými nepřizpůsobivými, jako je například ten cikánský vrah, který vzal život Milošovi, se spřáhla se židovskou liberální unií, která pak následně zabrala všechny ulice města Litvínov až na Zámecký park. Tím eliminovala veškerá shromažďovací práva všech občanů Litvínova po dobu půl roku až do 30. května. Jedna naše kamarádka se proto rozhodla, že pro jistotu zabere také na dobu půl roku i zbývající Zámecký park pro konání svobodných pronárodních aktivit. I přes to, že jsme mohli akci přesunout tam, rozhodli jsme se pro alternativu oddálení akce o několik dní. To proto, abychom dodrželi tradici pochodu městem.

Co se týče Zámeckého parku, kde každý rok probíhají Valdštejnské slavnosti 1. května, tak si město drze dovolilo i přes zabrání prostoru do 30. května naší kamarádkou, vstoupit na ono místo a pořádat tak bez jejího svolení své vlastní veřejné shromáždění. Toto jednání místního městského úřadu zcela jednoznačně porušuje zákon. Mohli jsme udělat totéž a vyjít 16. května do ulic Litvínova. V našem případě, bychom ale byli tvrdě postiženi a bylo by znemožněno pokračování naší vzpomínky na našeho zavražděného kamaráda do dalších let. Vhledem k tomu, že nejsme mafiáni ani zkorumpování úředníci, bylo konání naší akce přeloženo na dnešní den.

Ale zpět k Milošovi. Miloš Reho se stal před 10 lety obětí cikánského teroru. Jeho světlo vyhaslo týden před devatenáctými narozeninami. V té době nás zasáhla veliká bolest, kterou cítíme dodnes. Život mladého člověka byl zmařen a sny se rozpadly v prach. Rok co rok se tu proto scházíme v hojných počtech a připomínáme si tuto událost. Za ta léta jsme se setkali s různými pošpiněními a zneuctíváním jak pochodu, tak i našeho kamaráda.

Jeden rok to byli ti nepřizpůsobiví. Další rok pak ti, co vraždu ospravedlňují. Anarchistická špína, která se otevřeně hlásí a také uskutečňuje násilí na jiné skupině obyvatel, která nevyznává stejně zvrácené hodnoty jako oni. A to zcela beztrestně. Ještě k tomu je podporována různými spolky, jako např. zrovna židovská liberální unie. A to jen proto, aby zabránili takzvaným neonacistům v pochodu k uctění památky rasově motivované vraždy. Minulý rok nám v tom chtělo zabránit město. Opět neúspěšně.

Přes všechny tyto nešvary jsme setrvali v naší činnosti a i nadále setrváme. Vzpomínkový pochod za Miloše Reha se stal tradicí, která v Čechách nemá obdoby, a pevně věřím, že jsme svojí aktivitou otevřeli oči mnoha lidem.

Během těch deseti smutných let se toho ve městě Litvínov mnohé odehrálo. Otevřená multikultura nám dává jasné znamení, že je hrozbou pro nás Čechy. Do našeho města proto zavítali nacionalisté. 18. října a 17. listopadu loňského roku, jako jediní vyslyšeli prosby místních občanů, kteří se stávali terči útoků cikánů. Naštěstí nepřišel nikdo o život jako Miloš.

Mezi již zmiňovanými událostmi v Litvínově se v Rakovníku další cikán pokusil zabít našeho spolubojovníka za práva slušných lidí Jana Strička. Což se mu také povedlo. Čest jeho památce.

Boje se systémovým nebezpečím se poté rozšířili i do dalších měst, jako je Přerov, Krupka, Chomutov a další, kde žije z peněz řádně pracujících lidí početná cikánská komunita. Několikrát se i cikáni netajili otevřenou zášti vůči nám Čechům a napadali mladé lidi. Stalo se tak například poblíž Karlových Varů, Děčíně, Trutnově a na mnoha dalších místech. Všechny činy cikánských teroristů jsou ale zamlžovány a zamlčovány médii a chráněny ministerstvem pro lidská práva a menšiny. Systém pak v zápětí zneužívá činu, který se stal ve Vítkově na Opavsku, kde neznámé osoby vhodili zápalnou láhev do bytu jedné takové rodiny a formuluje ho jako terorismus v Čechách ze strany Čechů. Ale už nikoho nezajímá, že Češi tu umírají…

Cikáni se prakticky každý den poznamenávají na minimálně jednom Čechovi. Uvědomuje si někdo, že se ve vlastní zemi stáváme pomalu a jistě menšinou? A že se nás nikdo neptá, jaká práva máme my? A že ti nahoře jsou naši sluhové a ne páni? Pokud se postavíme na odpor, což je naše právo, jsme nazýváni rasisty, extremisty, nacisty a podobně.

Ale ujišťuji vás, pánové reportéři a pánové tzv. zákonodárci. Proto, abychom poznali zlo, nemusíme být rasisty, antisemity, či vašimi často vyslovovanými výrazy, neonacisty. Stačí zdravý rozum. A pokud chcete dělat chytré, nazývejte věci pravými jmény. Nejsme extremisté, nejsme neonacisté, ale nacionalisté. A je mi upřímně líto, že vaše inteligence toto nechápe. Naše aktivity rostou a lidé si pomalu ale jistě začínají uvědomovat svoji úlohu v této zemi. Systém se ze strachu, že přijde o svou moc, snaží všemožnými způsoby zahnat pronárodní aktivisty do kouta. Ale žádný z jeho kroků nás nezlomí. Všechny pokusy o potlačení našich myšlenek a názorů, jsou pro nás další výzvou, bojovat lépe a intenzivněji.

Možná, že před 10 lety byla výzvou Milošova smrt. Nyní se podívejme, jak daleko vše zašlo. Kolik z nás ještě musí zaplatit životem, aby národ konečně dostal rozum? Kolik utrpení musíme snášet, než nám dojde, že si nejsme cizí, ale stejné krve. Vzpomeňme na své padlé. Vydejme se na pochod městem a dejme vzor lidem, kteří se na nás z povzdálí dívají. Zároveň tak ukažme těm pánům nahoře, že jejich kolosální vláda se viklá, pomalu se hroutí, a jejich nechutné praktiky a zastrašování občanů, jsou tomu důkazem. Přeci i krysa útočí, když cítí, že je konec. Věřím, že brzy přijde den, kdy jména našich padlých budou očištěna a zrádci vlasti potrestáni.

Od ranních hodin se na Mosteckém nádraží scházeli lidé, kteří přišli podpořit pochod za mrtvé kamarády spojený s 10. výročím úmrtí Miloše Reha. Okolo 14. hodiny se již počet přítomných pohyboval okolo 200 lidí, kteří nastoupili do autobusů, které byly předem otganizátory připraveny. Ty odvezly přítomné na Mostecký hřbitov, kde se nachází místo Milošova posledního odpočinku. Poté, co jsou zde položeny svíce a věnce, je držena minuta ticha.

Reho09hrbitov

Odtud se celý dav přesouvá do Litvínova na nádraží. Zde již čekají další místní lidé, kteří se chtějí zůčastnit smutečního průvodu. Díky dešti a pochmurnému počasí, což však zadávalo smuteční charakter akce, jsou většinou schovaní pod stříškami domů.

Pomalu se druhá hodina přeměňuje ve třetí a s ní přichází ohlášená doba pietního průvodu. Přibližně 200 lidí se řadí na litvínovském nádraží do čtyřstupů. Během chvíle se vcelku z bezvýznamného davu stává zcela semknutý pochod s rozvinutými vlajkami, transparenty a štíty. Dává se do pohybu a míří směrem k místu, kde se celá tragédie stala. Na tomto místě místě byl Miloš Reho zavražděn agresivním cikánem. Okolo místa se tvoří obrovský hlouček, jsou položeny svíce, květiny a věnec.

Místo smrti Miloše Reha

Zazní zde taktéž projev týkající se Milošovi smrti a zároveň poukazující na novou památní desku, která byla při příležitosti 10. výročí Milošovi smrti na místo činu umístěna. Taktéž je upozorněno, že předešlá deska musela být odstraněna a člověk, který ji nechal vyhotovit, byl za ni odsouzen. A to jen kvůli tomu, že na ní jakýsi „expert na extremismus“ na ní našel závadné symboly staré přes 2 500 let.

Stará pamětní deska Nová pamětní deska

Dále se průvod pomalým krokem přemisťuje na Mírové náměstí, kde zaznívají další projevy. První, obsáhlejší, se zabývá důvodem, proč nebylo umožněno konání akce v tradiční datum 16.5., cože je den, v který nás Miloš opustil. Řečník zdůrazňuje, že na vině je Litvínovská radnice spolu s Židovskou liberální unií, která ulice města zabrala dopředu s úmyslem znemožnit zde jakékoliv shromáždění občanů města (cikáni se zde však spolu s Židy 3.5. při řetězových demonstracích proti „rasismu“ sešli). Zároveň je tímto upozorněno na dvojí metr, který v této zemi vládne, čemuž napovídá i trest, který dostal Milošův Vrah, Pavel Gore z Mostu, a to 8 let za ublížení na zdraví s následkem smrti, nikoliv za vraždu s rasovým podtextem, jak by tomu bylo, kdyby okolnosti byly naopak. Následně promlouvá další řečník zabývající se tematikou celkových obětí cikánského teroru a poukazuje na to, že na Milošově místě mohl stát kdokoliv, načež reaguje i dav zůčastněných hlasitým „ano“ při otázce, zda by byli ochotni podstoupit stejnou oběť.

1. Projev2. Projev

Poté se pochod přesouvá po předchozích letech po neobvyklé, ale za to delší trase zpátky na litvínovské nádraží. Zde je akce oficiálně ukončena.

Závěrem děkujeme všem zůčastněným, kteří přijeli akci podpořit i přes nepřízeň počasí a přehnané policejní manévry, které akci doprovázeli. Na shledanou příští rok!

Vražda Miloše Reha

Posted: Květen 22, 2009 in Vražda Miloše Reha

Byla sobota, 15. květen 1999. Den se schyloval ke konci a Litvínovské ulice se pomalu s rostoucím šerem vylidňovaly. Litvínovští nacionalisté v ten večer v hojnějším počtu oslavovali v restauraci Jáva na Litvínovském nádraží. Pilo se, smálo se, zpívalo se.. zkrátka klasická sobotní návštěva hospody.

S plynoucím časem, který se pomalu přechyloval přes půlnoc, se někteří odebírali domů. U několika stolů se však stále slavilo, a nálada ani o trochu neklesala. V tom se ve dveřích objevila trojčlenná skupina cikánů, kteří přišli vyvolávat konflikty. Krátce na to proběhla strkanice a agresátoři se rozhodli opustit restaurační zařízení – utéct.

Nálada se zase rychle vrací do starých kolejí a stále stoupá. Až do brzkého rána – 2. až 3. hodiny ranní. V tu dobu se další, tříčlenná skupinka nacionalistů, mezi kterou je i Miloš Reho, vydává na cestu domů. Po tom, co scházejí schody z restaurace, ozývají se nadávky cikánů, kteří je „navštívili“ o několik hodin dříve. Dochází ke konfrontaci 3 na 3. Cikáni se opět po roztržce dávají na úprk a utíkají směrem ke garážím naproti nádraží, kde mizí ve tmě.

Na to skupinka nacionalistů usuzuje, že není potřeba být dál pohromadě a rozchází se – jeden nastupuje na tramvaj a míří směrem do Mostu, zbylí dva – Miloš Reho a jeho kamarád se po odjezdu jejich přítele dávají společným směrem podél Nádražní ulice.

Přecházejí ji a pomalým krokem v jarní noci se ubírají směrem domů. Uplyne pár sekund, a všímají si oněch známých třech postav, které na ně směrem od garáží utíkají. Za několik chvil dochází ke střetu 2 na 3. Jeden cikán se vrhne na Miloše Reha a další dva na jeho kamaráda. Ten po chvíli, co je zasypán ranami kříčí, že má u sebe střelnou zbraň, a tak se dávají na útěk a cestou s sebou strhávají třetího, Pavla Goreho, který právě klečí nad Milošem a nasazuje mu nožem v ruce jednu ránu za druhou. Milošův přítel se sbírá potlouklý ze země a utíká k němu. Ten má již oči obrácené v sloup a několik bodných ran.

Nacházíme se na konci devadesátých let, kdy mobilní telefony ještě nebyly tak rozšířeny, a tak jeho kamarád utíká zavolat pomoc, kdy záchranná služba přijíždí asi za 25 minut. Miloše nakládají do sanitky. Je 16. květen 1999 po 3. hodně ráno. Miloš Reho umírá.